Obecná charakteristika Library 2.0

Jak lze vysledovat z obsahu předchozích příspěvků, dosažení jednotného a obecně platného výkladu pojmu „Library 2.0“ je dosti obtížné. Připomeňme si také, nehledě na problematické aspekty formulace pojmu, že veškeré snahy o pojmový výklad, a tedy i výsledky těchto snah jsou ovlivněny do jisté míry i tím, že celá věc současně prochází neustálým vývojem.

Přestože různorodost výkladů je patrná, nalézáme v nich společné rysy a podstatné charakteristiky, jež jsou základními body teoretického konceptu modelu Library 2.0. Odhalení a popsání jednotlivých vlastností a principů nám umožní hlouběji pochopit a vysvětlit danou problematiku. Jsou cestou k dosažení podstaty, kdy dojde k jasnému a srozumitelnému ustanovení širšího teoretického rámce.

V této části vyjdeme z předložených výkladů pojmu a pokusíme se konkrétněji vyjádřit charakteristiku Library 2.0. V rámci formulací byly uvedeny základní popisy, které ve většině případů poukazují na to, že Library 2.0 je přechodem či změnou. Podstatou jsou inovativní služby a maximální zapojení stávajících uživatelů a získání nových. Především právě pro zajištění optimálního propojení mezi poskytovanými službami a potřebami uživatelů jsou v případě Library 2.0 využity technologie Webu 2.0. Zde je nutné považovat tyto technologie za pouhý nástroj vedoucí k naplnění daných snah či představ, nikoliv za podstatu Library 2.0. Základním bodem účinného využití technologií by měla být skutečná znalost požadavků, zájmů a potřeb uživatelů, nikoliv snaha vnutit uživatelům představu knihovny, která vychází z předpokladu, že by dané služby mohli potřebovat.

Library 2.0 není cíl, ale spíše neustálá cesta. Není uzavřeným konceptem, ani nejde o detailně vymezený sled konkrétních kroků vedoucích k bodu, kde vše má svůj ideální a konečný stav. Jde o naplňování principů, které jsou základem tohoto modelu. Knihovna by si měla ve spolupráci s uživateli a jejich potřebami stanovit vizi, promyslet své poslání a postupně vše plánovat a naplňovat. Právě proto je v případě Library 2.0 zmiňována neustálá změna. Změna, která pomáhá pružně odpovídat na rostoucí a měnící se potřeby uživatelů. Dává knihovně nejen schopnost dostatečně reagovat na proces technologického vývoje, ale i možnost využívat nových technologií, plynoucích z tohoto vývoje, pro zlepšování služeb a rozvíjení spolupráce s uživateli. S ohledem na výše zmíněné, je pro knihovnu nanejvýš důležité přistoupit samozřejmě i na proces změny zažitých knihovnických návyků, tradičních náhledů a způsobů myšlení. Být všudypřítomnou, inovativní, flexibilní a sociálně interaktivní knihovnou. Vydat se na cestu směrem od „statické“ knihovny 1.0 ke knihovně 2.0 (viz obr. 2).

Obrázek 2: Zobrazení rozdílů mezi Library 1.0 a Library 2.0

Schopnost dokázat reagovat na neustále se měnící potřeby uživatelů je zásadním principem i posláním Library 2.0. Je vhodné rozvíjet tuto schopnost právě s podporou technologií a účastnictví uživatelů. V řadě případů není zavedení nových technologií Webu 2.0 pro knihovny zátěží ani z finančního, ani z časového hlediska. Těchto zřejmých výhod je dobré využít a rozvíjet s jejich pomocí účastnictví, podpořené důvěrou a schopností knihovny, naslouchat současným i potenciálním uživatelům, jejichž názor jakožto zákazníků, je nepopiratelný a směrodatný.

Základním elementem Library 2.0 je aktivní uživatel, jenž má prostřednictvím své účasti možnost přímo formovat určité aspekty činnosti instituce, modifikovat nabídku i rozsah poskytovaných služeb. Obousměrný informační tok mezi knihovnou a uživateli ve formě požadavků, podnětů, připomínek a nápadů umožňuje knihovně rozvíjet její vztah s uživateli a zlepšovat činnosti knihovny, jejíž střed zájmu se nachází v uspokojení potřeb uživatelů. Podobně jako u Webu 2.0 je i v rámci Library 2.0 dosti důležitá vzájemná spolupráce a zkušenost sdílená uživateli. Knihovna se stále hlouběji noří do virtuálního prostředí a stává se mnohem více sociálním místem, kde se uživatelé setkávají jednak mezi sebou, ale především pak s knihovnou, stejně jako knihovny participují navzájem.

Naplnění snahy vydat se tam, kde jsou uživatelé, být s nimi v maximálním možném kontaktu a rozvíjet tak jejich účastnictví, není možné uskutečnit pouze a jen s pomocí nových technologií. Důležitou roli v rámci Library 2.0 hrají knihovníci. Jsou nedílnou součástí úspěšnosti fungování. Právě zaměstnanci knihovny jsou ti, jež s podporou vedení knihovny realizují myšlenku Library 2.0.

Knihovnický personál je běžně ve svém osobním životě v pozici uživatele Webu 2.0. Ale zároveň by měl být zprostředkovatelem služeb knihovny založených na Webu 2.0. Proto je důležité, aby právě tyto technologie osobně reflektoval.

Význam knihovníků jakožto základního bodu modelu Library 2.0 dokládá „A Librarian's 2.0 Manifesto“ [6], kde je popsáno celkem sedmnáct bodů, které jsou příznačné pro knihovníka 2.0 a jimiž by se takový knihovník měl řídit, aby byl nedílnou součástí modelu Library 2.0 a ideálním prostředníkem mezi knihovnou a uživateli. Knihovník 2.0 by neměl být jen člověk znalý nových technologií, aktivní, experimentující či sledující potřeby uživatelů, jimž podřizuje svou práci a snaží se na základě toho prosadit změny v činnosti knihovny. Měl by vyhledávat kontakt s veřejností a být nanejvýš inovativní, umět se zasnít, přesto však reálně hodnotit. Knihovník 2.0 hraje velmi důležitou roli i v rámci procesu filtrace, zpracování a uspořádání obsahu, jehož množství s přispěním technologií Webu 2.0 rapidně narůstá.

Klíčové principy modelu Library 2.0

Na základě formulace „Library 2.0 je aplikací interaktivních, kolaborativních a multimediálních webových technologií na knihovní služby a sbírky“ uvádí Jack Maness [8] čtyři charakteristické principy, které jsou základem pro srozumitelné vyjádření obsahu modelu Library 2.0. Těmito principy jsou:

- soustředěnost na uživatele – uživatelé jsou spolupodílníky v rámci procesu návrhu a implementace služeb knihovny. Stejně tak se podílí na tvorbě, zprostředkování a využívání datového obsahu. Procesy jsou natolik dynamické, že role knihovníka a uživatele ztrácí ostré vymezující hranice.

- zprostředkování multimediální zkušenosti – zvukové a obrazové komponenty jsou nejen součástí sbírek, ale i služeb knihovny.

- bohatost sociálních kontaktů – webový prostor knihovny zahrnuje přítomnost uživatelů. To přináší možnost plné vzájemné komunikace (synchronní i asynchronní) mezi veřejností a knihovnou (resp. knihovníky).

- inovativní přístup – knihovna jakožto poskytovatel veřejných služeb se mění podle potřeb společnosti. Zároveň je však důležité, aby bylo uživatelům umožněno podílet se individuálně na změně knihovny. Z toho plyne, že je třeba uplatňovat princip neustálé beta verze a být inovativní. Pamatovat na průběžnou změnu svých služeb a stále objevovat nové cesty, jak zprostředkovat pro jednotlivce i komunity možnost hledat, nacházet a využívat informace.

Výše uvedené zákonitosti lze dále doplnit o principy, jež uvádí Bonaria Biancu [9] ve své „Library 2.0 Meme Map“. Na první pohled mnohem rozsáhlejší a především komplexnější vyjádření klíčových bodů modelu Library 2.0 obsahuje celkem 8 základních principů, k nimž jsou vztahovány další související charakteristiky a vlastnosti (obr. 3).

Obrázek 3: Library 2.0 Meme Map

Hlavní body:

1. orientace na uživatele

2. technologie znalé a respektující prostředí

3. dosažení uživatelského Long Tailu

4. obsah pro více druhů přístrojů (PC, mobilní telefon, PDA aj.)

5. komponentově založený systém, nikoliv masivní ILS (pozn.1)

6. konstantní změna

7. užití aplikací a služeb Webu 2.0

8. otevřené standardy

Související body:

– spojení s prostředím e-learningu

– zaměstnanci: vznik vývojových technologických výborů (skupin)

– knihovna je systém pro integraci změny v rámci všech úrovní knihovnických operací

– knihovna nemá bariéry

– knihovna je lidská

– uživatel 2.0: posun od konzumenta obsahu k tvůrci obsahu

– knihovna je všudypřítomná

– knihovna používá flexibilních, na míru vytvářených systémů

– sociální počítačové aplikace umožňují naplnit potřeby uživatelů kdykoliv, kdekoliv a jakkoliv to požadují

– fyzický prostor knihovny: místo pro spolupráci a konverzaci; mobilní prostředky pro uživatele

– OPAC (pozn2.): sdílené vyhledávání, RSS pro katalogizační záznamy a výsledky vyhledávání, taggování (značení) záznamů (pozn.3), uživatelské hodnocení

– knihovna vyzývá ke spolupráci

– knihovna: uchvacuje, navrhuje, učí, seskupuje, kombinuje, organizuje

Použité zdroje 

Vaše reakce uvítám v diskusním fóru.

Poznámky:

1/ ILS (Integrated Library System) – integrovaný knihovnický systém napomáhající k realizaci knihovnických služeb.

2/ OPAC (Online Public Access Catalogue) – veřejně přístupný online katalog.

3/ Značení informačního obsahu tagy (volitelná klíčová slova popisující obsah).