Web 2.0 jako základní stavební kámen Library 2.0 

Výklad pojmu „Web 2.0“

Před tím, než se budeme plně věnovat jednotlivým aspektům teorie Library 2.0, je třeba si nejprve vymezit problematiku Webu 2.0 a související principy, jež jsou pomyslným odrazovým můstkem, a tedy i základním rámcem pro sestavení a pochopení modelu Library 2.0. Přestože je charakteristika Webu 2.0 jedním z primárních bodů k dosažení objasnění teorie Library 2.0, budeme se jí v této práci zabývat pouze v takové míře, která je nezbytně nutná k výše popsanému účelu. Samotné detailní zpracování fenoménu Webu 2.0 by bylo spíše předmětem jiné samostatné práce, věnované pouze a jen danému tématu.

Existence mnoha výkladů pojmu, jež jsou spojeny se snahou přesně stanovit, co Web 2.0 je či není, je důkazem toho, že každý z nás může problematiku chápat ze svého subjektivního pohledu, a přesto být původcem správné formulace. Stejně tak každý z nás může být zapřísáhlým kritikem, neboť koncept Webu 2.0 je ve své podstatě dosti sporný. V této práci, jejímž hlavním cílem je již zmíněné zpracování problematiky Library 2.0, proto považujeme existenci Webu 2.0 za prostý fakt.

Výraz „Web 2.0“ byl poprvé použit v říjnu roku 2004 v souvislosti s názvem série webových konferencí, u jejichž zrodu stály společnosti O´Reálky Media a MediaLive International. V úvodu konference se Tim O'Reilly a John Battelle pokusili shrnout klíčové principy Webu 2.0.

Tim O´Reilly poté ve svém článku "What is web 2.0" z roku 2005 formuloval Web 2.0 jako koncept, který není založen na jasné definici. Přídomek „2.0“ je zde charakterizován spíše jako změna přístupu, vyznačující se příchodem nové generace webových služeb. Autor článku předkládá seznam pojetí, technologií a metod, jenž se stal podstatou teoretického rámce Webu 2.0. Součástí článku je i obrázek „Web 2.0 Meme Map“, který nám napomáhá získat představu o Webu 2.0 v O´Reillyho podání.

Termín „Web 2.0“ následně prošel procesem diskusí, jejichž cílem bylo jeho vymezení a formulování, stejně jako kritická debata o významu, podstatě a budoucnosti pojmu. Z toho plyne i výše uvedená rozdílnost a četnost pojmových výkladů. Podle Wikipedie je charakteristika Webu 2.0 následující: „Web 2.0 je trend WWW technologií a webového designu. Je to druhá generace webových komunit a hostitelských služeb, jakými jsou sociální síťová místa, stránky užívající wiki, blogy a folksonomie, jejichž cílem je usnadnit kreativitu, spolupráci a sdílení mezi uživateli.“

Novější definice Tima O'Reillyho říká: „Web 2.0 je revoluce podnikání v počítačovém průmyslu, zapříčiněná přechodem k pochopení webu jako platformy a pokusem o porozumění pravidlům, jež vedou k úspěchu na této nové platformě. Zásadním pravidlem je: budujte aplikace, které budou díky síťovému efektu natolik lepší, čím více uživatelů je využije.“

Naopak dosti kritický pohled, poukazující spíše na bezvýznamnost pojmu, předkládá Shaw Russell ve svém tvrzení: „Web 2.0 je pouhý marketingový slogan.“

Na závěr uveďme výstižnou formulaci, jež se objevila v článku Evy Marvanové. Autorka uvádí následující: „Web 2.0 znamená především maximální možné zaměření na uživatele a jeho vtáhnutí do spolupráce na webové síti.“

Charakteristika Webu 2.0

V návaznosti na předchozí část, ve které jsme si uvedli vybrané klíčové výklady pojmu „Web 2.0“, se nyní budeme plně věnovat podrobnější charakteristice. Hlavní roli bude opět hrát snaha o přiblížení se k vymezení pojmu „Library 2.0“.

Na základě předchozích formulací lze konstatovat, že důležitou složkou konceptu Webu 2.0 jsou aplikace či služby, s jejichž pomocí může kdokoliv aktivně tvořit nebo měnit webový obsah. Web 2.0 však netvoří jen technologie, jak bylo zmíněno výše, ale jeho podstata je zakotvena především v mnohem větším zaměření na uživatele. Potřeby a konání uživatelů, podpořené možnostmi nových technologií, jsou základem Webu 2.0. Hlavním bodem je širší zapojení uživatelů do tvorby obsahu webu, jak bylo uvedeno již ve výkladu Marvanové. Dalo by se říci, že jde taktéž o přesun k názorové svobodě. Druhá generace internetu či internetová revoluce, jak je také Web 2.0 někdy nazýván, poskytuje prostor pro vzájemnou všestrannou komunikaci, pro niž je charakteristický proces sdílení informací (dat) v reálném čase. Internetové prostředí založené na Webu 2.0 neumožňuje uživatelům v plné míře pouze sdílet texty, obrazová data, audiodata nebo multimediální soubory, ale pomáhá taktéž vytvářet virtuální společenství – komunity. S přispěním aplikací sociálního charakteru je budována a rozvíjena sociální síť, typická pro Web 2.0.

Není proto divu, že uplatnění principů Webu 2.0 v prostředí knihoven, jakožto sociálních institucí, se přímo nabízí. Knihovny by měly vnímat takovouto sociální síť a zvažovat její důsledky. Podle toho také formovat některé své služby a činnosti. Web 2.0 zde dává šanci vnořit se plně do elektronického (virtuálního) světa uživatelů a jimi používaných aplikací. Vstup do elektronického prostoru, kde lidé realizují své různorodé osobní potřeby, je nejen pro knihovny ideálním prostředkem jak oslovit, přilákat a zaujmout hlavně mladší generace uživatelů, jež stále častěji využívají technologií Webu 2.0. Umožní to především poznat jejich požadavky a reagovat na ně.

Na Web 2.0 lze mimo uvedených charakteristik pohlížet taktéž jako na výzvu ke zdokonalování dvou rozměrů využívání informací. Podle Steinerové je prvním rozměrem právě spolupráce, rozšiřování sociálních sítí a společné zkušenosti. Tento fakt byl již popsán výše. Druhým rozměrem je sémantika. Lze ji rozvíjet vizualizací, přidáváním kontextu, reprezentací a organizací informací.

Obecnou rozšířenost fenoménu Webu 2.0 dokládá celá řada aplikací, funkcí, portálů a jejich služeb, které v dnešní době patří k jedněm z nejvíce používaných a nejoblíbenějších uživatelských nástrojů v prostředí internetu. Jejich oblíbenost a široké použití vychází z mnoha aspektů. Cesta k pochopení tohoto stavu je zároveň možností k vyjádření hlavních rysů Webu 2.0, které jsou níže souhrnně sestaveny na základě informací převzatých z prací Adama Zbiejczuka, Miroslavy Misákové a článku Tima O´Reillyho. Za podstatné charakteristiky typické pro Web 2.0 považujeme tyto:

▪ Web jako platforma – webové prostředí není pouhou technologií či nástrojem. Není jen souborem vzájemně provázaných dokumentů. Existuje jako platforma, tedy funkční základna pro široké spektrum aplikací a služeb.

▪ Změna komunikačního modelu (many-to-many) – na rozdíl od komunikace interpersonálních médií (one-to-one) a komunikace masových médií (one-to-many) přináší Web 2.0 personalizovanou komunikaci s možností výběru. Komunikovat může každý s každým. Vše je pouze otázkou vůle uživatelů a možností technologií.

▪ Čtení/psaní webu – je jednou z primárních charakteristik, která poukazuje na fakt, že Web 2.0 nepřináší pouze možnost číst – přijímat obsah, což lze považovat za jednosměrný tok informací. Především však poskytuje nástroje a místo pro možnosti spolupodílení se na psaní – tvorbě obsahu (příkladem jsou blogy). Tento fakt znamená rozboření jasné hranice v rámci zažitého vztahu „producent a uživatel“.

▪ Systémy typu wiki – jsou mimo jiné důsledkem předchozích dvou charakteristik. Wiki systémy přinášejí komukoliv okamžitou možnost nenáročné editace webového obsahu, což přispívá k interakci a osobní realizaci. Wiki jsou zjednodušením procesu tvorby a úpravy webových stránek. Mimo to umožňují sledování změn a návrat K původním verzím obsahu. Jde o kolektivní a sdílenou produkci datových obsahů.

▪ Long Tail (dlouhý ocas) – označuje jev, kdy velké množství málo častých případů získává dominantní postavení, vycházející z jeho zásadního podílu na celkovém objemu. Web 2.0 zajišťuje plné využití principu „dlouhého ocasu“, což vede především k možnosti uspokojit různorodé potřeby nejširšího spektra uživatelů. Příkladem k pochopení je např. nákup publikace specifického tématu, jež by v kamenném obchodě stěží našla své místo s ohledem na poptávku po ní. Naopak internetové knihkupectví dovoluje v podstatě neomezenou publikační distribuci – lze nabízet i položky, které by se v kamenných obchodech nevyplatily. Tento princip lze uplatnit v plném rozsahu i na služby internetu.

▪ Reputační systémy – jsou koncipovány tak, aby umožnily kvalifikovaně rozhodnout či zhodnotit informace na základě jejich reputace. Příkladem užití takovéhoto systému může být např. služba Amazon (hodnocení produktů) nebo diskusní server Slashdot (hodnocení autorů, příspěvků).

▪ Webové služby jako náhrada desktop aplikací – transfer aplikací z oblasti desktopů (osobních počítačů) do oblasti webového prostředí (např. Google Docs).

▪ Mashup (směsice) – možnost vytvoření nových aplikací zkombinováním či rozšířením nástrojů, dat a služeb jiných původních aplikací. Lehké programovací modely jsou jedním z předpokladů k takovýmto „remixům“. Příkladem jsou Google Maps.

▪ Data jako „Intel Inside“ – velkou roli hrají získané informace od uživatelů, jež mohou být zpracovány a poté následně novým způsobem využity. Vzniká unikátní databáze. Účelem je mimo jiné zvýšit přitažlivost a užitečnost informací z pohledu uživatele.

▪ Přidaná hodnota – maximální zapojení uživatelů v procesu sdílení dat a v nepřetržitém vývojovém sledu, jejich osobní prožitky, vyzývání k účasti – tím vším je zajištěno zvyšování přidané hodnoty. Podporou růstu přidané hodnoty je snaha poskytovat uživatelům optimalizované služby či aplikace, což přináší logicky navyšování objemu i hodnoty datového obsahu. Důležité je zde i zjednodušení uživatelské práce.

▪ Určitá práva vyhrazena – možnost volně nakládat s daty a technologiemi poskytuje větší šanci na rozvoj a rozšíření. Snahou je odstranit bariéry bránící uplatňování kolektivního přístupu ke sdíleným informacím – vyloučit omezující činitele.

▪ Účinky sítě, síťový efekt – uplatňuje se zde pravidlo, kdy je kvalita určitého jevu dána počtem jeho uživatelů. K rozvoji sítě a síťového efektu dochází tím, že stále více lidí využívá danou aplikaci - připojí se k ní. Vzájemné propojení vede k celkovému posílení. Vytváří se kolektivní inteligence.

▪ Možnost využití různorodých prostředků – podpora užití aplikací bez ohledu na měnící se hardwarové i softwarové prostředky. Prosazování přístupu s pomocí různých zařízení (PC, mobilní telefon, PDA aj.).

▪ Neustálá beta verze – nepřetržitá a průběžná změna či rozvoj jsou podstatou Webu 2.0. Výraznou roli v tomto procesu hrají samotní uživatelé, neboť od nich se odvíjí úspěšnost služeb a požadavky na změnu v rámci aplikací. Tento popis uzavírá výčet, neboť zároveň trefně ukazuje, že některé výše uvedené charakteristiky mohou být pod tíhou neustále změny časem nahrazeny novými, tak jako osvědčené aplikace střídají původní neúspěšné služby.

Přehled technologií Webu 2.0

Současný vývoj dává prostor pro neustálé formování nových technologií. Vznikají stále nové uživatelsky orientované aplikace (služby, nástroje), z nichž většina má sociální charakter – mluvíme o tzv. sociálním softwaru. Počet takovýchto aplikací je dnes již dosti obsáhlý a logicky se dále rozšiřuje. Stejně tak i nyní, kdy zde sestavujeme přehled technologií Webu 2.0, se může etablovat nová služba, která bude považována za charakteristický produkt se značkou Web 2.0. Shora uvedené argumenty jsou důvodem, proč je výčet níže koncipován spíše jako základní. I přesto poskytne plnohodnotný přehled o technologiích, v nichž zásadní roli představuje pojem Web 2.0. Mezi nejzavedenější druhy technologií, které jsou zastřešeny značkou „Web 2.0“, patří v současnosti především:

▪ Social bookmarking a tagging – vzájemné sdílení odkazů a uživatelské značkování obsahu (např. Linkuj.cz, Del.icio.us).

▪ Blogy – internetové online interaktivní deníky (např. Blogger.com, Bloguje.cz).

▪ Diskusní fóra, chaty – interaktivní diskusní služby (např. Diskuzák.cz, Xchat.Centrum.cz).

▪ Wiki – aplikace zajišťující jednoduchou tvorbu a změnu webového obsahu (např. Wikipedia.org).

▪ RSS – syndikace obsahu (zachycení novinek na webu). RSS služba umožňuje uživatelům přihlásit se k odběru novinek z míst, jež nabízí RSS zdroj (RSS feed, RSS kanál). K tomu účelu slouží RSS čtečka.

▪ Ajax – poskytuje možnost nesynchronizovaného datového přenosu. Technologie přináší schopnost změny obsahu webových stánek, aniž by muselo docházet k jejich opětovnému načtení.

▪ Sdílení obrazových dat – např. YouTube.com, Flickr.com.

▪ Podcasting, vodcasting – jde o způsob šíření záznamů zvuku a videa (např. Podcast.net).

▪ Instant messaging – vzájemná komunikace uživatelů v reálném čase (např. ICQ, Skype, Miranda).

▪ Sociální sítě, seznamky – tvorba a sdílení osobních účtů či profilů, vzájemná interakce uživatelů (např. Libimseti.cz, Facebook.com).

Současné vnímání Webu 2.0

Jaká je realita Webu 2.0 v dnešní době? Web 2.0 prošel dlouhou cestou směrem k vlastní obhajobě. Cesta byla lemována řadou kritik, jež přisuzovaly Webu 2.0 pouze reklamní charakter a prázdnost pojmu. Opíraly se o fakt, že jde jen o logické a předpokládané vyústění vývoje internetu, které není třeba opatřovat značkou „2.0“. Po postupném ustálení pohledu na Web 2.0 a po následném plném uznání nově vzniklého fenoménu dochází k pronikání řady jeho fragmentů a principů do mnoha oblastí. Popisovaný stav lze vysledovat především v zahraničí. Aplikace myšlenek a postupů Webu 2.0 v nejrůznějších sférách přináší pojmy jako E-learning 2.0, Marketing 2.0, stejně jako v tuto chvíli pro nás nejzásadnější termín – Library 2.0.

Použité zdroje 

Vaše reakce uvítám v diskuzním fóru.