Možnosti využití webu 2.0 v prostředí knihoven


Web 2.0 ve veřejné knihovně, aneb veřejná knihovna 2.0

09.12.2009 19:47

Bc. Martin Čech, DiS.

 

O autorovi:

Martin Čech vystudoval Vyšší odbornou školu informačních služeb a knihovnictví v Brně, poté absolvoval (při zaměstnání) studium oboru Informační studia a knihovnictví na Masarykově univerzitě v Brně. Věnuje se tematice Library 2.0 (web 2.0), internetovým technologiím, vyhledávačům a oblasti profesionálního vyhledávání informací. Je vedoucím projektu Portál Competitive Intelligence, který se zabývá oblastí konkurenčního zpravodajství. Profesně se věnuje internetovému marketingu, optimalizaci pro vyhledávače (SEO), copywritingu a zajištění efektivního provozu webových projektů.

 

 

         Úvod – proč Web 2.0?

Charakter dnešní společnosti se vyznačuje stále rostoucím vývojem nových technologií, jež ovlivňují konání člověka ve všech oblastech jeho činnosti. Tak jako se mění společnost, mění se i potřeby lidí. Nejinak je tomu i ve sféře poskytování informací, kde v současné době nabývá velkého významu a oblíbenosti u uživatelů především internet, který se stává spolu s informačními středisky a producenty dat největším konkurentem veřejných knihoven na poli poskytování služeb informačního charakteru. V dnešní době mluvíme o internetu druhé generace, neboli o Webu 2.0, jenž je charakteristický především zaměřením na uživatele a jejich interaktivním zapojením. Motivuje k aktivitě, sdílení, seberealizaci či vytváření komunit.

Knihovnické instituce veřejné sféry mají na rozdíl od ostatních svých konkurentů dosti ztíženou pozici v boji o přízeň uživatelů. Vše je dáno celkovým přerodem společnosti, technologickým vývojem a především pak zvyšujícími se a měnícími se potřebami uživatelů. Dominantní postavení veřejných knihoven v procesu poskytování informačních služeb je značně ohroženo, což mimo jiné dokazuje i celá řada současných studií a výzkumů. Z nich je patrné, že knihovny potřebují rozvinout schopnosti pružněji reagovat na změny, jež plynou ze zmíněného rozvoje technologií a z nárůstu požadavků uživatelů.

Možným a dosti reálným východiskem z výše popsaného neuspokojivého stavu se pro veřejné knihovny může stát právě implementace technologií a principů Webu 2.0, jejímž primárním cílem by mělo být zkvalitnění a zatraktivnění služeb knihovny za účelem přilákání nových a udržení stávajících uživatelů. Uplatnění aplikací a přístupů Webu 2.0 v prostředí knihoven, neboli model Knihovny 2.0, je pro veřejné knihovny jedním z možných prostředků, jak zachytit stále rostoucí technologický vývoj a využít jej ku prospěchu svému, ale i uživatelů. Neboť model knihovny druhé generace přináší především změnu v celkovém přístupu, nové možnosti v oblasti poskytování služeb a rozvoj vzájemné spolupráce. Hlavní myšlenka Knihovny 2.0 předpokládá přehodnocení stávajících způsobů fungování knihoven, charakteru služeb a především proměnu zažitého modelu uživatele, a to z obyčejného příjemce služby na aktivního spolutvůrce a spoluúčastníka. Prostředkem k tomu mají být právě technologie Webu 2.0 aplikované v prostředí knihoven.

 

1. Web 2.0 jako základní stavební kámen veřejné knihovny 2.0

Před tím, než se budeme plně věnovat jednotlivým aspektům modelu veřejné knihovny 2.0, je třeba si nejprve krátce vymezit problematiku Webu 2.0 a související principy, jež jsou pomyslným odrazovým můstkem, a tedy i základním rámcem pro pochopení modelu Knihovny 2.0.

Základní složkou konceptu Webu 2.0 jsou aplikace či služby, s jejichž pomocí může kdokoliv aktivně vytvářet nebo měnit webový obsah. Web 2.0 však netvoří jen technologie, ale jeho podstata je zakotvena především v mnohem větším zaměření na uživatele. Potřeby a konání uživatelů, podpořené možnostmi nových technologií, jsou základem Webu 2.0. Druhá generace internetu poskytuje prostor pro vzájemnou všestrannou komunikaci, pro niž je charakteristický proces sdílení informací (dat) v reálném čase. Internetové prostředí založené na Webu 2.0 neumožňuje uživatelům v plné míře pouze sdílet texty, obrazová data, audiodata nebo multimediální soubory, ale pomáhá taktéž vytvářet virtuální společenství – komunity. S přispěním aplikací sociálního charakteru je budována a rozvíjena sociální síť, typická pro Web 2.0.

Není proto divu, že uplatnění principů Webu 2.0 v prostředí veřejných knihoven, jakožto sociálních institucí, se přímo nabízí. Knihovny by měly vnímat takovouto sociální síť a zvažovat její důsledky. Podle toho také formovat některé své služby a činnosti. Web 2.0 zde dává šanci vnořit se plně do elektronického (virtuálního) světa uživatelů a jimi používaných aplikací. Vstup do elektronického prostoru, kde lidé realizují své různorodé osobní potřeby, je nejen pro knihovny ideálním prostředkem jak oslovit, přilákat a zaujmout hlavně mladší generace uživatelů, jež stále častěji využívají technologií Webu 2.0. Umožní to především poznat jejich požadavky a reagovat na ně.

Obecnou rozšířenost fenoménu Webu 2.0 dokládá celá řada aplikací, funkcí, portálů a jejich služeb, které v dnešní době patří k jedněm z nejvíce používaných a nejoblíbenějších uživatelských nástrojů v prostředí internetu. Nejzavedenější druhy technologií, které jsou zastřešeny značkou „Web 2.0“, jsou přehledně uvedeny v tabulce níže.

 

 

NÁZEV

POPIS

Social bookmarking a tagging

vzájemné sdílení odkazů a uživatelské značkování obsahu (např. Linkuj.cz, Del.icio.us).

Diskusní fóra, chaty

interaktivní diskusní služby (např. Diskuzák.cz, Xchat.Centrum.cz).

Wiki

aplikace zajišťující jednoduchou tvorbu a změnu webového obsahu (např. Wikipedia.org).

RSS

syndikace obsahu (zachycení novinek na webu). RSS služba umožňuje uživatelům přihlásit se k odběru novinek z míst, jež nabízí RSS zdroj (RSS feed, RSS kanál). K tomu účelu slouží RSS čtečka.

Sdílení obrazových dat

např. YouTube.com, Flickr.com

Podcasting, vodcasting

jde o způsob šíření záznamů zvuku a videa (např. Podcast.net)

Instant messaging

vzájemná komunikace uživatelů v reálném čase (např. ICQ[1], Skype[2], Miranda[3])

Sociální sítě, seznamky

tvorba a sdílení osobních účtů či profilů, vzájemná interakce uživatelů (např. Libimseti.cz, Facebook.com).

Blogy

internetové online interaktivní deníky (např. Blogger.com, Bloguje.cz).

 

Aplikace myšlenek a postupů Webu 2.0 v nejrůznějších sférách přináší pojmy jako E-learning 2.0, Marketing 2.0, PR 2.0 stejně jako v tuto chvíli pro nás nejzásadnější termín – Knihovna 2.0.

 

2. Obecné vymezení Knihovny 2.0 (Library 2.0) 

Za autora termínu „Library 2.0“ je považován Michael Casey. Poprvé jej představil v září roku 2005 na stránkách odborného blogu s názvem „LibraryCrunch“, a to na základě předchozích úvah o možnosti využití Webu 2.0 v prostředí knihoven.

Přestože model Knihovna 2.0 zaznamenal především v zahraničí dosti rychlý vstup do oblasti knihovnické teorie i praxe, nemůžeme v současnosti hovořit o plném sjednocení významu a hodnoty termínu. Stále se objevují četné kritické ohlasy a odmítavé postoje, jež do značné míry pramení právě z ne zcela zakotvené teorie.

Sarah Houghton vymezuje pojem „Knihovna 2.0“ takto: „Knihovna 2.0 znamená učinit prostor vaší knihovny (tj. virtuální i reálný) více interaktivní, spolupracující a řízený potřebami uživatelů. Příkladem jsou blogy, stránky pro sdílení fotografií aj. Základem je přitáhnout uživatele zpět do knihovny. Koncipovat knihovnu a její služby podle uživatelských potřeb a tím z knihovny udělat pro uživatele cíl cesty, nikoliv dodatečnou možnost.“

Podle Wikipedie lze Knihovnu 2.0 popsat jako: „Volně definovaný model pro modernizovanou formu knihovnických služeb, který odráží přechod uvnitř světa knihoven, spočívající v tom, jakým způsobem jsou uživatelům služby poskytovány.“ Tuto formulaci je možné dále rozvést do podoby, kterou předložila Eva Marvanová: „Je to model knihovních služeb, jež podporují neustálé a cílevědomé změny, které jsou přitažlivými pro účast uživatelů; Knihovna 2.0 se snaží vylepšit služby pro současné uživatele a rovněž působit na potenciální uživatele – tzv. Long Tail[4]; Knihovna 2.0 umožňuje uživatelům knihoven účast při zavádění nových služeb.“

Pojem „Knihovna 2.0“ je často knihovníky chápán jako konfrontační, neboť deklaruje či naznačuje, že všechny předchozí knihovnické služby jsou zastaralé a potřebují být nahrazeny. Mnoho zástupců z řad knihovníků a odborné veřejnosti považuje termín za konfrontační právě proto, že jej chápou jako nutnou náhražku původního knihovnictví. Označení „2.0“ v rámci Webu 2.0 popisuje existenci nové generace webových služeb. Jde o odlišení mezi generacemi webových aplikací. V případě Knihovny 2.0 však značka „2.0“ neznamená označení zcela nové verze knihovnických služeb. Jde o vyjádření inovativního pojetí knihovnických služeb, jež vychází ze změn způsobených Webem 2.0. Nejde tedy o to, že by vznikla nová generace knihovnického přístupu, jež zcela nahrazuje původní model. Knihovna 2.0 je spíše vyjádřením vztahu k Webu 2.0. Zde je pak nutné považovat technologie Webu 2.0 za pouhý nástroj vedoucí k naplnění daných snah či představ, nikoliv za podstatu Knihovny 2.0. Základním bodem účinného využití technologií by měla být skutečná znalost požadavků, zájmů a potřeb uživatelů, nikoliv snaha vnutit uživatelům představu knihovny, která vychází z předpokladu, že by dané služby mohli potřebovat.

Knihovna 2.0 není cíl, ale spíše neustálá cesta. Není uzavřeným konceptem, ani nejde o detailně vymezený sled konkrétních kroků vedoucích k bodu, kde vše má svůj ideální a konečný stav. Jde o naplňování principů, které jsou základem tohoto modelu. Právě proto je v případě Knihovny 2.0 zmiňována neustálá změna. Změna, která pomáhá pružně odpovídat na rostoucí a měnící se potřeby uživatelů. Dává knihovně nejen schopnost dostatečně reagovat na proces technologického vývoje, ale i možnost využívat nových technologií, plynoucích z tohoto vývoje, pro zlepšování služeb a rozvíjení spolupráce s uživateli. Pro veřejnou knihovnu je nanejvýš důležité přistoupit na proces změny zažitých knihovnických návyků, tradičních náhledů a způsobů myšlení. Současná veřejná knihovna by měla být všudypřítomnou, inovativní, flexibilní a sociálně interaktivní institucí.

V řadě případů není zavedení nových technologií Webu 2.0 pro veřejné knihovny zátěží ani z finančního, ani z časového hlediska. Těchto zřejmých výhod je dobré využít a rozvíjet s jejich pomocí účastnictví, podpořené důvěrou a schopností knihovny, naslouchat současným i potenciálním uživatelům, jejichž názor jakožto „zákazníků“, je nepopiratelný a směrodatný. Veřejná knihovna má možnost nořit se hlouběji do virtuálního prostředí a stává se mnohem více sociálním místem, kde se uživatelé setkávají jednak mezi sebou, ale především pak s knihovnou, stejně jako knihovny participují navzájem.

Důležitou roli v rámci Knihovny 2.0 hrají knihovníci. Jsou nedílnou součástí úspěšnosti fungování. Právě zaměstnanci veřejné knihovny jsou ti, kteří s podporou vedení knihovny realizují myšlenku Knihovny 2.0. Význam knihovníků jakožto základního bodu modelu Knihovny 2.0 dokládá „A Librarian's 2.0 Manifesto“, kde je popsáno celkem sedmnáct bodů, které jsou příznačné pro knihovníka 2.0. Knihovník navíc hraje velmi důležitou roli i v rámci procesu filtrace, zpracování a uspořádání obsahu, jehož množství s přispěním technologií Webu 2.0 rapidně narůstá.

 

3. Principy veřejné knihovny 2.0

Základní principy veřejné knihovny 2.0 jsou následující:

▪ soustředěnost na uživatele – uživatelé jsou spolupodílníky v rámci procesu návrhu a implementace služeb veřejné knihovny. Stejně tak se podílí na tvorbě, zprostředkování a využívání datového obsahu. Procesy jsou natolik dynamické, že role knihovníka a uživatele ztrácí ostré vymezující hranice.

▪ zprostředkování multimediální zkušenosti – zvukové a obrazové komponenty jsou nejen součástí sbírek, ale i služeb veřejné knihovny.

▪ bohatost sociálních kontaktů – webový prostor veřejné knihovny zahrnuje přítomnost uživatelů. To přináší možnost plné vzájemné komunikace mezi veřejností a knihovnou.

▪ inovativní přístup – je třeba uplatňovat princip neustálé beta verze a být inovativní. Pamatovat na průběžnou změnu svých služeb a stále objevovat nové cesty, jak zprostředkovat pro jednotlivce i komunity možnost hledat, nacházet a využívat informace.

 

4. Pilíře modelu veřejné knihovny 2.0

Odborníci uvádí tři podstatné složky modelu Knihovny 2.0, vedoucí k uplatnění výše popsaných cílů.

 

 

4.1 Stálá a smysluplná změna

Připomeňme, že změna je primární komponentou veřejné knihovny 2.0. Jestliže není knihovní instituce otevřená změně, pak má minimální šance na přežití v blízké budoucnosti. Obavy z jistých typů změn jsou normální. Změny nesvědčí nejen zaměstnancům, ale především uživatelům. Avšak oddalování či neuskutečňování procesu změn ve výsledku přináší negativní vývoj pro budoucí existenci instituce. Instituce, která využívá metodu stabilní změny formou, která je účelná a jasně srozumitelná, bude mít více úspěchu oproti ostatním veřejným knihovnám, jež tak nečiní. Dobrým typem konstantní změny v rámci modelu Knihovny 2.0 je kontinuální proces dohlížecích a aktualizačních služeb. Tento způsob, na rozdíl od ostatních, není natolik nevlídný pro zaměstnance a uživatele. Všechno, co knihovna poskytuje, je třeba opakovaně prověřovat právě proto, aby knihovna dokázala neustále stanovovat, co je a co není užitečné pro uživatele. Veřejné knihovny by měly průběžně prověřovat služby, procedury, práci zaměstnanců a jiné operace.

 

4.2 Uživatelská účast 

Aktivní účast uživatelů může pomoci rozšířit a zefektivnit služby, nebo navrhnout určité dílčí změny v oblasti poskytovaných služeb. Jde o zapojení uživatele do procesu tvorby a implementace služeb knihovny. Účast uživatelů může dopomoci ke zlepšení celkového fungování instituce a naplňování jejího poslání. Tím však není myšleno, že uživatelé musí mít přímou kontrolu nad procesem vytváření a hodnocení služeb. Měli by mít však alespoň určitý vliv. Míra spolupráce s uživateli by se měla reálně odvíjet od charakteru organizace, modelu služeb či typu společenství, jemuž poskytuje veřejná knihovna své služby. Zapojení uživatelů může např. zahrnovat uživatelsky přizpůsobené rozhraní, taggování, psaní hodnocení, recenzí a komentářů v prostředí online katalogu nebo internetových stránek knihovny.

Na základě uvedeného popisu nesmí veřejná knihovna samozřejmě zapomenout ani na zpětnou vazbu s uživateli. Takovýto přístup zajišťuje knihovně poznatky o tom, jaké služby pracují dobře, které nikoliv a proč je tomu tak. Popsaný proces nemusí probíhat jen v elektronickém prostředí. Pracovníci veřejné knihovny jsou přece taktéž zdrojem zpětné vazby mezi knihovnou a uživateli, kteří fyzicky navštíví danou instituci.

 

4.3 Ukotvení stávajících a získání potenciálních uživatelů 

Veřejná knihovna má silnou základnu svých stálých uživatelů a slabší skupiny sporadických uživatelů. Vedle toho existuje široká obec těch, kteří služeb veřejné knihovny nevyužívají, neboť daná knihovna jako instituce není jejich primárním cílem či zájmem, nebo jsou podobné služby lépe dostupné jinde, v efektivnější formě, rozsahu a s daleko více možnostmi. Je třeba se neustále zajímat o to, co požadují stávající uživatelé, stejně tak by veřejná knihovna měla zkoumat, z jakého důvodu ostatní lidé instituci nenavštěvují či nevyužívají jejích služeb. Co by knihovna měla pro lidi udělat, aby se stali jejími uživateli? Jak zajistit udržení současných uživatelů?

V řadě veřejných knihoven je činnost zaměřena primárně na uživatele, jež tvoří její podstatnou základnu. Uvedené skupině jsou poskytovány stejné služby a stejné informační prameny. Knihovna si však musí uvědomit, že mimo to existují další možnosti. Cokoliv z toho, co instituce poskytuje, nedokáže uspokojit potřeby všech stálých i případných potenciálních uživatelů. Je třeba neustále operovat různými formami v takových oblastech, kde je možné dosáhnout a naplnit princip tzv. Long Tailu. Pro knihovny je dobré uvědomovat si a samozřejmě i aplikovat zmíněný princip. Je důležité zaměřit se na uživatele právě i z oblasti Long Tailu, což zahrnuje nejen poskytování různorodých služeb, ale i přístupů ke zdrojům, které nejsou primárním zájmem stálé uživatelské základny. Knihovny nakupují především dokumenty, které jsou jejich uživatelskou základnou požadovány. Jde o populární tituly. Publikace jevící se jako nepopulární či okrajové však mají taktéž svou čtenářskou základnu. Reálně je poptávka po „ostatních“ dokumentech ve výsledku značná. Je nutné tedy zvážit i tento fakt a v rámci veřejné knihovny maximálně podřídit veškeré jednání tomu, aby knihovna udržela stávající uživatele a přitom navyšovala i počty nových. Možností, jak s pomocí Long Tail principu dosahovat na okrajové uživatele a jejich potřeby, je hned několik. Doporučuje se např. s použitím externí služby Netflix zpřístupnit stahování materiálů či datových obsahů, jež v knihovně nejsou dostupné apod.

 

5. Služby veřejné knihovny 2.0

Podstatou veřejné knihovny 2.0 není bezhlavé zavádění nových služeb. Hlavním cílem je především poznat potřeby uživatelů a reagovat na ně, tj. poskytnout služby žádané. Jakékoliv služby, ať už tradiční či nové, by tedy měly být koncipovány právě tak, aby bylo uvedeného cíle dosaženo. Samozřejmě i s ohledem na celkovou vizi a poslání instituce.

Než se veřejné knihovny přímo pustí do procesu zavádění či inovace konkrétních služeb, musí mimo jiné dostatečně podrobně naplánovat metodiku realizace. Ta umožňuje nejvhodnější a optimální způsoby aplikace služeb modelu Knihovny 2.0.  Zavádění nových uživatelsky řízených služeb, stejně jako i procesy rozvoje a zatraktivňování tradičních služeb, by se tedy neměly dít živelně nebo jen proto, že jsou současným trendem. Zde opět platí pravidlo respektování uživatelských potřeb. Struktura služeb by měla zahrnovat konstantní změnu a uživatelskou účast, jejichž význam byl již vysvětlen.

Stále rostoucí počet aplikací Webu 2.0 a jejich následná implementace v prostředí veřejných knihoven umožňuje nejen uživatelům, ale i zaměstnancům plně využívat výhod těchto aplikací. Použít je k zefektivnění knihovnických procesů, k propagačním a marketingovým účelům, k dosažení uspokojování potřeb uživatelů, k rozvoji uživatelské základny, ke vzájemné komunikaci, k rozvoji učení a rozšiřování znalostí (e-learning 2.0), ke spolupráci a rozvoji účastnictví, ke sdílení informací a k budování trvalých a pevných sociálních vztahů mezi knihovnou a uživateli. Velký přínos mají služby modelu Knihovny 2.0 v možnosti oslovení cílových skupin různého věku a sociálního postavení. Dokáží optimálně reagovat na potřeby komunit i národnostních menšin a rozvíjet spolupráci s nimi.

Stejně jako zavádění nových inovativních služeb modelu Knihovny 2.0 je neméně důležitá především i propagace jejich existence. I pro tento účel se aplikace Webu 2.0 dají vhodně využít. S pomocí nástrojů Webu 2.0 může knihovna oslovit uživatele mnoha účelnými způsoby v rámci prostředí, jež je jim blízké.

Model Knihovny 2.0 však nezahrnuje pouze aplikaci služeb souvisejících s Webem 2.0 – tedy technologií Webu 2.0, fungujících prostřednictvím jejich implementace v elektronickém prostředí knihovny. Připomeňme, že model Knihovny 2.0 je založen především na přístupu, otevřenosti a spolupráci. Řada odborníků proto vztahuje služby veřejné knihovny 2.0 i na fyzické prostředí – sem patří např. zájmové programy (výstavy děl uživatelů, hudební produkce uživatelů na půdě knihovny), besedy a kroužky, knižní kluby, výuka počítačové gramotnosti, výuka užívání nových technologií aj. Navzdory výše uvedenému se v tomto příspěvku dále zaměříme především na možnosti využití nových technologií v oblasti elektronického (virtuálního) prostředí knihovny s odvoláním na klíčovou charakteristiku veřejné knihovny 2.0, a to: uplatnění technologií a principů Webu 2.0 v prostředí knihoven.

Následující výčet jednotlivých druhů služeb Knihovny 2.0, i přes jejich vzájemnou provázanost, bude rozdělen do několika základních skupin dle jejich charakteristických vlastností a funkcí. Mezi jednotlivé skupiny služeb veřejné knihovny 2.0 řadíme blogy, sociální sítě, RSS, sdílení obrazových dat, OPAC, chaty a instant messaging, wiki, social bookmarking a tagging, podcasting. Jednotlivé skupiny služeb budou doplněny o příklady realizace v praxi v rámci českého (primárně) či zahraničního knihovnického prostředí.

 

5.1 Blogy

Blogy jsou internetové deníky obsahující časově uspořádané články a reakce na ně. Umožňují veřejné vyjádření názoru kohokoliv, kdo má potřebu sdílet své zážitky a poznatky. Oblíbenost blogů spočívá v jejich jednoduché tvorbě a užívání. Z pohledu knihoven rozlišujeme blogy pro interní potřebu a blogy externí.

Použití interních blogů je zamýšleno spíše v rámci instituce. Slouží zaměstnancům veřejné knihovny jako nástroj ke sdílení názorů, zkušeností, rad, pokynů či jiných důležitých informací. Jsou jednou z možných cest vedoucích k vytváření vzájemných vztahů v komunitě knihovníků a k rozvíjení komunikace mezi personálem a vedením instituce. Provázanost s RSS umožňuje jednoduché sledování nových příspěvků jak na interních, tak i externích blozích. Výhodou je taktéž možnost snadného prohledávání, jež opět platí jak pro externí, tak i interní blogy, stejně jako napojení na další služby (tagging, sdílení obrazových dat, chat aj.). Pro založení vlastního interního blogu je možné využít např. služeb aplikace WordPress, Bloguje.cz aj.

Externí blogy poskytují prostor pro vzájemnou interakci mezi knihovnou a veřejností. Tematicky zaměřené blogy pomáhají knihovně poznávat potřeby jednotlivých skupin uživatelů. Přinášejí uživatelům možnost komentovat činnost veřejné knihovny, navrhovat nová řešení a nápady, vytvářet komunity podobně smýšlejících lidí, rozšiřovat diskusi a sdílet své zájmy. Veřejná knihovna může naopak směrem k uživatelům informovat prostřednictvím blogů o své činnosti, o změnách v rámci provozu, o aktuálním programu a chystaných aktivitách, dále může komentovat dění v prostředí knihovny, nabádat ke spolupráci nejen uživatele, ale i případné partnerské organizace apod. Blogy mohou být nástrojem pomoci při případných problémech uživatelů v rámci využívání služeb knihovny. Použití je možné i v oblasti propagace knihovny apod.

Příklady užití:

    1) Vyškovské knihovnice blogují[5] – knihovnický blog s informacemi z KKD Vyškov.

    2) Břeclavská knihovna bloguje[6] – blog Městské knihovny Břeclav.

 

5.2 Sociální sítě 

Aplikace jako MySpace, Flickr, Ning nebo Facebook poskytují jak uživatelům, tak i knihovnám (knihovníkům) jednoduchý nástroj ke zveřejňování informací a umožňují být v interakci s dalšími aktéry této služby. Pokud chce veřejná knihovna najít jednoduchou a finančně nenáročnou cestu k současným i potenciálním uživatelům, získat přístup do míst, kde se schází a sdílí své „virtuální žití“, pak by měla přemýšlet o založení profilů ve výše zmíněných aplikacích. Může tím ovlivnit mnohé. Ukázat, že existuje, rozvíjet komunikaci, přilákat uživatele, propagovat se, zveřejňovat informace, doporučovat své služby a informační zdroje, pomáhat řešit problémy uživatelů ve vztahu ke knihovně a hlavně navázat přátelství a spolupráci.

Uvedené služby umožňují ve svém rozhraní např. implementaci OPAC vyhledávání. Jde sdílet profilové informace o knihovně či fotografie, lze zde blogovat, chatovat, odkazovat na naše přátele, partnerské organizace apod. O rozšířenosti použití sociálních aplikací svědčí četné množství profilů veřejných knihoven na MySpace.[7]

Příklady užití:

    1) Městská knihovna Třinec[8] – profil knihovny  na Facebook.

    2) Knihovna BBB Uherské Hradiště[9] – profil knihovny na Facebook.

 

 

5.3 RSS

Syndikace obsahu je vhodný prostředek, který umožňuje získat přehled o nových informacích v oblastech, jež uživatele zajímají. Je-li veřejná knihovna natolik zaneprázdněná jinými aktivitami, že se nemůže směrem k veřejnosti plně věnovat zasílání nových informací a zpráv o všech aspektech její činnosti (akce a programy, organizační novinky, změny v rámci fondů apod.), může v tomto případě využít právě RSS služeb. RSS např. pomáhá nahradit často neefektivní způsob publikování soupisů „přírůstků“ nových publikací (zdrojů), které jsou běžně realizovány formou zveřejňování seznamů ve formátu pdf či doc. Použití RSS je nenáročné časově i finančně. Je snadným a rychlým nástrojem jak pro knihovnu, tak pro uživatele. Ti jen zvolí, co je zajímá – o čem chtějí být automaticky informováni. Při použití RSS by knihovna neměla zapomenout na instruktáž. RSS lze v dnešní době propojit s většinou aplikací Webu 2.0.

Příklady užití:

            1) Městská knihovna Jindřichův Hradec[10] – RSS informace o aktualitách, akcích a výstavách.

            2) Městská knihovna Náchod[11] – RSS kanály pro akce pořádané knihovnou a pro sekci „pro knihovny“

 

5.4 Sdílení obrazových dat

Obrazové a multimediální soubory mají velkou vypovídací hodnotu a široký potenciál. Vytváření a sdílení obrazových a multimediálních dat může veřejná knihovna využít nejen ke své propagaci, ale i jako možnost, jak seznámit veřejnost s prostorem a architekturou knihovny.  S pomocí fotografií a videa lze ideálním způsobem představit některé druhy činností a služeb, které knihovna uživatelům poskytuje, stejně jako pomoci při jejich využívání. Názorné příklady ve formě fotografií a videí se mohou stát vhodným doplňkem online (virtuálních) referenčních služeb. Užití shora uvedených souborů hraje nemalou roli taktéž v rámci procesu vyučování či instruktáže.

Možnost podělit se formou obrazových dat o zážitky z volnočasových a kulturních aktivit dává knihovně k dispozici efektní nástroj, jak zaujmout uživatele a přilákat je ke spoluúčasti. Výhodou je i to, že pokud knihovna nemá dostatek datového prostoru na svých oficiálních webových stránkách, může vytváření fotogalerií na jiných místech v dané věci knihovně hodně pomoci. Nesmíme ani zapomenout na fakt, že jakékoliv typy obrazových a multimediálních souborů mohou být zahrnuty do fondu knihovny.

Způsobů, jak využít potenciálu sdílení obrazových dat, je mnoho. Záleží jen na představivosti veřejných knihoven, jakou měrou je aplikují. Nabízí se např. možnost vytvoření pravidelného video pořadu o historii knihovny nebo videomagazínu, který informuje o aktuálním dění v knihovně. Lze vyhlásit fotografickou soutěž či videosoutěž s tematikou, jež se týká knihovny. Soutěžní příspěvky je možno následně využít k propagaci či uspořádat výstavu. Cílem však může být jen zábava a navazování vztahu s uživateli. Knihovna může taktéž prostřednictvím videa představit veřejnosti jednotlivé zaměstnance knihovny – vytvořit jejich videoportréty. Knihovníci se tím stanou lidštější a zároveň mohou ukázat význam a hodnotu knihovnické práce.

Možnost sdílení obrazových a multimediálních souborů přináší celá řada aplikací Webu 2.0. Mezi nejoblíbenější patří služby jako Flickr či YouTube. Zveřejnění fotografií a videí dává veřejnosti šanci získat představu, jaká je naše knihovna, co dělá a jak moc může být součástí jejich života. Veřejná knihovna díky zveřejňování těchto souborů vstupuje do virtuálního prostředí současných i potenciálních uživatelů.

Příklady užití:

1) UK Liberec[12] – video průvodce knihovnou.

2) Městská knihovna Telč[13] - sdílení fotografií na Flickru.

Zahraniční inspirace: SPCC Library[14] – instruktážní videa pro uživatele knihovny: virtuální prohlídka knihovny, instruktáž vyhledávání v katalogu, instruktáž užití databází.

 

5.5 OPAC 2.0

Velké množství současných knihovnických katalogů je charakteristické uživatelským rozhraním, jež spíše vyhovuje potřebám knihovníků, kteří jsou s fungováním katalogu plně obeznámeni. Z hlediska uživatelů však tyto katalogy nejsou přitažlivé ani intuitivní. Šanci přiblížit se více uživatelům a rozšířit jejich interakci mají spíše katalogy, které poskytují inovativní nástroje s mnoha funkcemi, jež plně uspokojí uživatelské potřeby. Příkladem takovýchto funkcí je třeba katalog internetového obchodu Amazon. Oblíbenost vyhledávání na Amazonu je jasným důvodem, proč by i katalogy veřejných knihoven měly poskytovat nové doplňkové funkce.

Moderní OPAC 2.0[15], doplněný o interaktivní funkce, napomáhá primárně k dosažení efektivnějšího a relevantnějšího vyhledávání dle uživatelských dotazů. Uživatelé by se měli podílet na formování procesu získávání (vyhledávání) informací. Nejen proto by měl být OPAC 2.0 provázáním taxonomií a folksonomií.

K uživatelské interakci a oblíbenosti v prostředí OPACů mohou knihovny přispět zavedením možnosti maximálního individuálního přizpůsobení uživatelského rozhraní. OPAC modelu veřejné knihovny 2.0 dovoluje taggování včetně zveřejnění tzv. „tagg cloud“[16] a zobrazuje výsledky vyhledávání ve formě vizualizace. Katalog inteligentním způsobem rozpoznává potřeby uživatele a nabízí mu, nejen v případě neúspěšného vyhledání, podobné relevantní dokumenty, případně kategorie a tematické oblasti, do nichž dokument spadá. Zde platí, že vyhledávání by mělo být jednoduché a přitom co nejvíce efektivní. OPAC 2.0 v rámci vyhledávání nabízí řadu možností a nástrojů, jak dotaz zúžit a nasměrovat k danému cíli.

Katalog dovoluje psaní i sdílení recenzí, ohlasů, komentářů, příspěvků a hodnocení autorů k jednotlivým dokumentům. Publikace mohou mít své stránky, např. wiki nebo blogové, kde uživatelé diskutují o knize. U každého titulu je poskytnuta možnost si daný dokument v případě zájmu, např. právě na základě recenze jiného uživatele, rovnou koupit. OPAC 2.0 také dovoluje zobrazit další dokumenty od daného autora, zveřejňuje obálku knihy a případně i některé digitalizované stránky jako názornou ukázku. Součástí OPACu může být i RSS kanál. OPAC 2.0 buduje interakci taktéž tím, že uživateli umožňuje poslat známým osobám doporučenku na stránku se záznamem publikace. Dokáže doporučit publikace s podobnými klíčovými slovy či značením a odkazuje na vydavatelství a online obchody. Uživatel může ohodnotit nejen titul, ale i proces jeho vyhledání.

Příklady užití

        1) Krajská knihovna FB Zlín[17] – zveřejňování obálek, odkazuje na prohledávání v googlu, seznamu, wikipedii, umožňuje odeslat informace o titulu na mail, ukazuje grafický štítek pro hledání ve fondu.

        2) Vědecká knihovna v Olomouci - Hlavní katalog[18] – odkazy na knihkupectví,  náhled obálek, komentáře, názory, hodnocení, RSS kanály u nových titulů.

 

5.6 Instant messaging a chaty 

Aplikace tohoto typu umožňují jednoduchým způsobem realizovat komunikaci v reálném čase kdykoliv, s kýmkoliv a odkudkoliv. K dispozici je řada nástrojů, s nimiž se lze zapojit do komunikace s ostatními lidmi. Pro příklad jmenujme messengery ICQ, Skype, Miranda, Meebo.

Výše zmíněné aplikace slouží veřejným knihovnám dvěma základními způsoby. Zaprvé je lze použít pro vzájemnou komunikaci mezi zaměstnanci knihovny. Lze je využít ke kooperativnímu řešení problému, pro spolupráci při plánování činnosti knihovny, pro sdílení poznatků a rozvíjení vzájemných vztahů. Druhým způsobem použití je interakce knihovníků s veřejností, tedy především komunikace s uživateli. Mimo to však knihovně mohou služby chatů a instant messagingu sloužit např. i pro sdílení informací se zaměstnanci jiné knihovny či odborníky z oboru.

Výhody realizace chatů a instant messagingu v prostředí veřejných knihoven pramení z podstaty těchto služeb. Neumožňují jen synchronní komunikaci v reálném čase, ale jsou často používány ke sdílení různých druhů souborů. Zvyšují pocit bezprostřednosti. Komunikace může probíhat nejen písemně, ale i hlasem či audiovizuálně. Většina aplikací tohoto druhu je volně dostupná. Neméně významným hlediskem je možnost komunikovat prakticky bezplatně a bez ohledu na prostorové omezení. Komunikace je uskutečňována nejen prostřednictvím PC, ale uživatel může s veřejnou knihovnou komunikovat i za pomoci mobilního telefonu, PDA aj.

Díky těmto výhodám může veřejná knihovna použít instant messaging a chaty nejen za účelem rozvíjení interakce s veřejností, ale také pro uskutečňování tzv. online referenčních služeb. Uplatnění shora uvedených nástrojů v knihovnické praxi umožňuje propagaci veřejné knihovny, přináší uživatelům okamžitou pomoc i radu, vede k vytváření komunit či k vyjádření uživatelské reakce a potřeb. V případě zavedení těchto služeb se doporučuje, aby knihovna oznámila přesné hodiny, kdy jsou její zaměstnanci online a jasně určila, kdo z knihovníků bude do těchto služeb zapojen.

Příklady užití:

        1) Obecní knihovna Lovčice[19] – komunikace s veřejností prostřednictvím ICQ, Skype.

        2) Městská knihovna AM Turnov[20] – komunikace s veřejností prostřednictvím ICQ, Skype.

 

5.7 Wiki

Wiki aplikace umožňují zveřejňovat informační obsah, strukturovat ho do podoby webových stránek a případně ho dle potřeby upravovat kýmkoliv, kdo cítí tuto potřebu. Wiki je fenomén, díky němuž může kdokoliv za použití internetového prohlížeče vytvořit webovou stránku, případně její obsah jednoduše měnit. Ve veřejných knihovnách, kde jsou často technologické znalosti zaměstnanců na základní úrovni, dovolují wiki technologie knihovníkům snadným způsobem vytvářet a sdílet webový obsah. Knihovny se tím zapojují do procesu sdílení informací, jenž vede mimo jiné ke spoluúčasti či tvorbě sociálních vztahů a komunit.

Uplatnění v rámci veřejných knihoven lze rozdělit, stejně jako u blogů, instant messagingu a chatů, na interní použití v rámci knihovnické instituce, nebo na externí, kdy je technologie wiki využita jako nástroj interakce mezi knihovnou a veřejností.

Použití wiki v rámci interního prostředí dovoluje zaměstnancům veřejné knihovny jednoduché vzájemné propojení, pro něž je opět charakteristické sdílení informací a znalostí. Je vhodné wiki použít pro potřeby školení zaměstnanců knihovny. S jejich pomocí lze zaznamenávat vývojové, výzkumné a jiné projekty. Wiki lze použít pro vytváření seznamů odborných tematických zdrojů, příruček, dokumentací, nebo jako oporu týmu knihovníků při řešení náročnějších úkolů.

Externí využití wiki aplikací zahrnuje následující možnosti. Veřejná knihovna může spolu s uživateli tvořit wiki obsah pro potřeby dlouhodobějších projektů, kulturně-vzdělávacích programů či seminářů. Jako informační instituce může spolu s veřejností budovat sbírky důležitých dat o svém okolí (např. seznamy památek, institucí, volnočasových aktivit). Sbírat webové informační zdroje a obsahy k daným tématům a sdílet je. V rámci kroužků a volnočasových skupin vytvářet wiki stránky (dopomáhá veřejně informovat o jejich práci) a zveřejňovat za přispění uživatelů poznatky z této činnosti získané. Vytvořit webové wiki debatní stránky k literárním žánrům nebo přímo k jednotlivým titulům z knihovního fondu (knihy, CD, DVD aj.). Tyto stránky prolinkovat s jednotlivými exempláři v katalogu. Lze samozřejmě odkazovat i na blogy knihovny, fotografie, videa apod.

Pokud knihovna uvede v externích wiki stránkách odkaz na informační zdroje obsažené v jejím OPACu, může navést veřejnost na své internetové stránky. Toto najde velké uplatnění u témat, která se veřejné knihovny bezprostředně týkají – např. známé osobnosti našeho města, historie regionu apod.

Veřejná knihovna může v případě potřeby některé wiki informace zahrnovat do elektronických sbírek svého fondu. Lze podněcovat vytváření těchto obsahů s ohledem na uživatelské potřeby i své vlastní. Kolektivní vědění je zde nanejvýš přínosné a vede k formování skupinových studijních prostředí. Veřejná knihovna musí stanovit u jednotlivých wiki aplikací míru uživatelského zapojení a u každého případu užití wiki dostatečně zvážit rozsah přístupových práv k editaci.

Příklady užití v zahraničí (v ČR nenalezeno):

        1) Albany County Public Library Staff Wiki[21] – zaměstnanecké wiki stránky  s informacemi pro usnadnění výkonu knihovnické práce.

        2) Princeton Public Library - Booklovers Wiki[22] – wiki stránky za účelem hodnocení publikací a žánrů.

 

5.8 Social bookmarking a tagging

Social bookmarking (sdílení záložek) je charakteristický shromažďováním a sdílením odkazů, stejně jako značením (tagging). Pracuje na principu podobném záložkám v internetovém prohlížeči, od kterých se však odlišuje tím, že propojuje lidi a jejich sbírky odkazů – vzniká sociální interakce. Budování tematických sbírek odkazů na nejrůznější dokumenty je spojeno s taggováním. Tagy vytvářejí kategorie, ve kterých se odkazy nacházejí. Jeden odkaz může být zařazen do libovolných kategorií dle relevance. Na základě těchto tagů je možné odkazy vyhledávat, identifikovat, propojovat a sdílet. K nejznámějším aplikacím tohoto druhu patří CiteULike, Del.icio.us, Technorati aj.

Z pohledu veřejné knihovny přináší výše popsané nástroje možnost jednoduchým způsobem organizovat a kategorizovat internetové zdroje informací. Jsou alternativou pro hledání na internetu.

Tagování je oblíbené pro svou jednoduchost a efektivitu vyhledávání. Právě tyto dva podstatné rysy mohou přilákat uživatele k hledání informací v katalogu více než jen např. běžná klíčová slova. Uživatelé veřejné knihovny se mohou díky taggování spolupodílet na klasifikaci dokumentů v OPACu. V podstatě neomezeně přidělovat volná klíčová slova k položkám knihovního katalogu např. prostřednictvím virtuálních karet. Značení však lze aplikovat i na celý obsah knihovnického webu, což pomáhá veřejnosti při orientaci v tomto prostředí. Velkou výhodou je, že realizace a fungování uvedených služeb není pro knihovnu žádnou zátěží – minimální čas a náklady na implementaci a provoz. Knihovna tímto způsobem zapojuje uživatele, sdílí s nimi informace a tím jim ukazuje, že jsou uživatelé její součástí – rozvíjí se interakce. Nejinak je tomu i v případě, kdy si veřejná knihovna vytvoří svůj účet v rámci social bookmarkingových aplikací. Stává se součástí tohoto uživatelsky specifického světa. Dává o sobě vědět. Může pozorovat určité aspekty virtuálního chování členů dané sféry, poznávat uživatelské zájmy či oblíbená témata. Veřejná knihovna může také s pomocí social bookmarking linkovat na dokumenty ve svém katalogu, na vlastní wiki obsahy, na informační databáze apod.

Vytváření seznamů zdrojů a jejich sdílení vede k objevování nových a zajímavých informací. Zapojením se v těchto službách může veřejná knihovna získat relevantní tematické zdroje do svého fondu.

Přímé zavedení aplikace social bookmarkingu v rámci webového prostředí knihovny umožní vytvářet uživatelské bookmarkové účty, kde mohou uživatelé sdílet svoje interní i externí odkazy na informační zdroje. Interní – součást sbírky knihovny (OPAC záznamy, plné texty) a externí – vše mimo zdroje knihovny. Rozsáhlejší zavedení funkčních vlastností bookmarkingu v prostředí katalogu by tedy znamenalo, že si každý uživatel může díky zdrojům knihovny vytvořit svou vlastní sbírku či tematické sbírky informací (odkazů na informace) za pomoci značení volnými klíčovými slovy a doplňovat tyto osobní sbírky dle potřeby externími dokumenty.

Sdílení odkazů na zdroje informací a jejich hodnocení dává veřejné knihovně možnost získat přehled o případném využívání a oblíbenosti dokumentů v knihovním fondu i mimo něj. Knihovna se dozví, jaké tematické značení přidělují uživatelé jednotlivým zdrojům. Může velmi konkrétně vypozorovat zaměření toho kterého uživatele či skupiny uživatelů. Samozřejmě v mezích legislativy, která problematiku využívání osobních údajů upravuje.

Příklady užití:

        1) Penn Libraries - Penn Tags[23] – social bookmarkingový prostředek k umísťování, organizaci a sdílení online zdrojů, propojený  mimo jiné i s online katalogem.

        2) Katelog Beth - alternativní elektronický katalog knihoven FF, FSS a PedF MU[24] – tagovací služby s provázaností na katalog pro organizaci, vyhledávání a pořádaní informací.

 

5.9 Podcasting

Jde o metodu či způsob šíření a získávání záznamů, jejichž přenos je zpravidla uskutečňován automaticky za pomoci RSS. Podstatou jsou zvukové či video záznamy umístěné na webových stránkách jejich autora, a to buď ve formě odkazu na soubor ke stažení, nebo jsou zahrnuty ve zmiňovaných RSS kanálech. Hlavní přínos je nejen v tom, že záznamy je možno libovolně a jednoduše sdílet, ale podstatné je i to, že podcasty lze s pomocí specializovaného programu nechat automaticky stahovat do PC, PDA apod., a poté mohou být volně kdykoliv přehrávány.

Podcasting je efektivním prostředkem k dosažení interakce mezi knihovnou a veřejností. Je zdrojem zpráv a informací pro všechny, kdo výhod těchto služeb využívají. Těm uživatelům, kteří se nemohou účastnit akcí veřejné knihovny, poskytuje šanci být zpětně u všeho podstatného, co knihovna činí. Podcasting je vhodným nástrojem k podpoře online referenčních služeb knihovny a především pak hraje velkou roli v rámci procesu vzdělávání, školení a instruktáže jak zaměstnanců, tak i široké veřejnosti.

Veřejná knihovna může s pomocí podcastingu jakožto prostředku šíření audio a video záznamů podpořit čtenářství, účastnictví a dosáhnout na uživatele z oblasti Long Tailu. Podcasting může být využit jako nástroj práce s komunitami. Podporuje propagaci knihovny, její činnosti a programů. Vytvářením podcastů může knihovna upozornit na nové informační zdroje, služby a volnočasové aktivity. Podcasting přináší efektivní cestu, jak povzbudit odezvu uživatelů. Dle potřeb veřejné knihovny se podcasty mohou stát součástí knihovního fondu a rozšířit tím jeho informační hodnotu. Lze tvořit databáze interních i externích podcastů a sdílet je s uživateli jakožto hodnotné prameny pro nejrůznější zájmová témata.

Podcasty jsou ideálním doplňkem všech skupin služeb Knihovny 2.0 popsaných v této práci. Lze je využít pro potřeby knižních recenzí a komentářů v rámci katalogu. Jsou vhodným rozšířením profilů blogů, oficiálních stránek knihovny i ostatních wiki knihovních webů. Jsou efektivní součástí účtů knihoven v rámci aplikací sociálních sítí.

Příklady užití v zahraničí (v ČR nenalezeno):

        1) Orange County Library - Podcasts & RSS[25] – audio a video podcasty  událostí a programů knihovny.

        2) Clement C. Maxwell Library - Internet Podcast Resources[26] – předmětová  databáze podcast internetových zdrojů, sestavená knihovnou podle jednotlivých kategorií. Knihovna zde mimo jiné vyzývá, aby uživatelé případně  doporučili rozšíření o další zdroje.

 

Technologií Webu 2.0, které je možné použít v prostředí veřejných knihoven a tím je nasměrovat ke Knihovně 2.0, je velké množství. Stale vznikají nové možnosti a funkce moderních aplikací, jejichž realizace má pro veřejné knihovny nebývalý potenciál a je velkým příslibem do budoucna. Z několika dalších aplikací jmenujme možnost zapojení veřejné knihovny v rámci Second Life, LibraryThing, Frappr, Squidoo, 43Things, Book Burro, či využití aplikací typu Widget, LibX, LibWorm aj.

 

         Závěr

Zda fenomén veřejné knihovny 2.0 najde své plné uplatnění a uznání, ukáže až čas. Jakkoliv budou nové přístupy a principy prosazované modelem Knihovny 2.0 pojmenovány, jejich význam, stejně jako reálná existence v podobě inovativních služeb knihoven, jsou dnes již nepopiratelné. Přestože by se však model Knihovny 2.0 legitimně neuchytil, stále zde zůstávají především právě cíle, snahy a postupy plynoucí z tohoto konceptu, jež jsou pro veřejné knihovny charakteristické potřebou zajistit i nadále co nejlepší schopnost reakce na změny společnosti a potřeby uživatelů. Dle mého názoru dojde k postupnému prosazení modelu Knihovny 2.0 právě na základě výše uvedených důvodů, což potvrzuje i vývoj v zahraničí, kde jsou již myšlenky veřejné knihovny 2.0 plně realizovány v praxi.

Knihovna 2.0 není uzavřeným konceptem, je novou formou k dosažení původních cílů knihoven, souvisejících především se snahou poskytovat efektivní přístup k informacím a sloužit co nejlépe potřebám uživatelů. Právě proto lze i v prostředí českých knihoven očekávat vetší uplatnění principů, služeb a nástrojů Knihovny 2.0. Záleží na dané knihovně, na její vůli a možnostech, zda a jak široce bude chtít model veřejné knihovny 2.0 prosazovat.

John Blyberg v článku „11 reasons why Library 2.0 exists and matters“, vyslovuje mimo jiné taktéž názor, že koncept Knihovny 2.0 není pro knihovny možností volby, ale spíše nutností pro přežití. Argumentuje tím, že jestliže knihovny přehlížejí či neuznávají význam, přínos a důležitost modelu Knihovny 2.0, pak riskují svůj úpadek do neznáma. Model Knihovny 2.0 je možným nástrojem a prostředkem k tomu, jak si v budoucnu udržet přízeň uživatelů a dosáhnout úspěchu v silném konkurenčním prostředí.

Existují však i potenciální hrozby a překážky, jež mohou budoucnost konceptu Knihovny 2.0 razantně ovlivnit či pozměnit. Kritika Knihovny 2.0 obsahuje hned několik stěžejních bodů, z nichž nejzásadnější jsou ochrana soukromí, hrozba digitální propasti, kompatibilita technologií a služeb, problematika informační a publikační etiky. Rozkol a zmatek uvnitř knihovny může přinést i přístup, kdy je model Knihovny 2.0 chápán doslova jako diktát potřeb ze strany uživatelů.

Vývoj nejde zastavit, stejně tak jako měnící se požadavky uživatelů. Veřejné knihovny by měly překonat obavy ze zavádění změn a pokusit se vydat na cestu ke Knihovně 2.0, k uživatelům a k jejich potřebám. Doufejme, že pozitiva Knihovny 2.0 převáží nad negativními dopady, a že nejen veřejné knihovny budou moci využívat výhod modelu Knihovny 2.0 k dosažení svých cílů a plnění svého poslání směrem k uživatelům.

 

 

Použitá literatura:

  • BLYBERG, John. 11 reasons why Library 2.0 exists and matters [online]. 1. 9. 2006 [cit. 2009-03-29]. Dostupné z URL: < http://www.blyberg.net/2006/01/09/11-reasons-why-library-20-exists-and-matters/>.
  • BOOG, Jason. Library 2.0 Movement Sees Benefits in Collaboration with Patrons [online]. 4. November 2005 [cit. 2009-04-02]. Dostupné z URL: < http://www.publish.com/c/a/Online-Media/Library-20-Movement-Sees-Benefits-in-Collaboration-with-Patrons/ >.
  •  
  • CASEY, Michael E.; SAVASTINUK, Laura C. Library 2.0 : A Guide to Participatory Library Service. Medford : Information Today, 2007. 172 s. ISBN 978-1-57387-297-3.
  • COHEN, Laura. Librarian's 2.0 Manifesto [online]. Posted on November 8, 2006 [cit. 2009-03-28]. Dostupné z URL:
  • ČECH, Martin. LIBRARY 2.0 – možnosti využití technologií Webu 2.0 pro zlepšení služeb knihovny. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet knihovnictví, 2008. 100 s. Vedoucí práce Mgr. Silvie Presová, DiS.

  • HABIB, Michael C. Toward academic library 2.0 : development and application of a library 2.0 methodology [online]. 17-Nov-2006 [cit. 2009-03-26]. Dostupné z URL:
  • Library 2.0 : Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Last modified 26. February 2009 [cit. 2009-03-27]. Dostupné z URL:
  • MANESS, Jack M. Library 2.0 Theory : Web 2.0 and Its Implications for Libraries. Webology [online]. June 2006, Volume 3, Number 2 [cit. 2009-03-24]. Dostupné z URL: <http://www.webology.ir/2006/v3n2/a25.html>.
  • MARVANOVÁ, Eva. Knihovna 2.0 : model služeb. In Knihovny současnosti 2007 : Sborník z 15. konference, konané ve dnech 11. – 13. září 2007 v Seči u Chrudimi [online]. Brno : Sdružení knihoven ČR, 2007 [cit. 2009-03-29]. Dostupné z URL:
  • MARVANOVÁ, Eva. Převálcuje nás Internet? Knihovnický zpravodaj Vysočina [online]. 2007, ročník 7, číslo 2 [cit. 2009-03-28]. Dostupné z URL:
  • MILLER, Paul. Library 2.0 : The challenge of disruptive innovation (A Talis White Paper) [online]. Version 1.0. February 2006 [cit. 2009-03-29].
  • PALEČEK, Lukáš. Web 2.0, Social bookmarking, Tagging, RSS, AJAX, Instant Messaging, Podcasting, Vodcasting, Wiki, Library 2.0 [online]. 2007-02-06 [cit. 2009-03-25]. Dostupné z URL: read.php?id=65&rubrika=2>.
  • SKLENÁK, Vilém. Web 2.0 a knihovny aneb Library 2.0. In Automatizace knihovnických procesů 2007 : sborník z 11. ročníku semináře pořádaného ve dnech 16. – 17. května 2007 v Liberci [online]. Praha : ČVUT, 2007 [cit. 2009-04-02]. Dostupné z URL: < http://www.akvs.cz/akp-2007/03-sklenak.pdf >.

 



[1] ICQ – spadá do oblasti instant messagingu. Slouží k reálné komunikaci mezi uživateli této aplikace v prostředí internetu.

[2] Skype – komunikační nástroj, jenž je taktéž součástí skupiny instant messagingu. Nejčastěji používán a nazýván jako internetové volání.

[3] Miranda – komunikační nástroj skupiny instant messagingu, jehož výhodou je podpora více protokolů.

[4] Označuje jev, kdy velké množství málo častých případů získává dominantní postavení, vycházející z jeho zásadního podílu na celkovém objemu. Web 2.0 zajišťuje plné využití principu „dlouhého ocasu“, což vede především k možnosti uspokojit různorodé potřeby nejširšího spektra uživatelů.

[5] http://librarian.bloguje.cz/

[6] http://breclav.blogspot.com/

[7] Podrobný seznam je k prohlédnutí na adrese: http://groups.myspace.com/myspacelibraries.

[8] http://www.facebook.com/pages/Trinec-Czech-Republic/Mstska-knihovna-Tinec/126343890023?v=wall&viewas=1180887696

[9]  http://www.facebook.com/group.php?gid=50645189540

[10] http://www.knih-jh.cz/index.php?stranka=rss

[11] http://www.mknachod.cz/index.php?action=static&id=13

[12] http://knihovna.tul.cz/Video-pruvodce-knihovnou-1444.php?from=rss

[13] http://www.flickr.com/photos/library_mistress/56626451/

[14] http://www.spcc.edu/futurestudents.php?cat=311

[15] Za příklad moderního pojetí OPACu může být považován katalog v rámci knihovnického systému Koha. Přehled knihoven, které používají systém Koha, poslouží jako názorný příklad. Lze nalézt na adrese: http://www.koha.org/showcase/opacs.html.

[16] Tag cloud (tagové mračno) – seznam tagů, kde jsou s pomocí vizuálního zobrazení jasně uvedeny nejčastěji použité značky. Tagy jsou v rámci tag cloud od sebe odlišeny velikostí písma, barvou apod.

[17] http://www.kfbz.cz/katalogy.htm

[18] http://aleph.vkol.cz/

[19] http://www.lovcice.eu/vismo/o_utvar.asp?id_org=8763&id_u=1004&p1=1099

[20] http://www.knihovna.turnov.cz/contacts.php

[21] http://albystaff.pbwiki.com/

[22] http://booklovers.pbwiki.com/Princeton%20Public%20Library

[23] http://tags.library.upenn.edu/

[24] http://knihomol.phil.muni.cz/tag

[25] http://www.ocls.info/Programs/podcastAndRSS.asp?bhcp=1/

[26] http://www.bridgew.edu/library/podcasts.cfm

 

—————

Zpět



Creative Commons License
Library 2.0 - Knihovna 2.0 by martin čech is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-Share Alike 3.0 Unported License.